Technický dluh je nahromaděná cena za rychlá, provizorní nebo nedostatečně promyšlená řešení v kódu, datovém modelu nebo procesu. Stejně jako finanční dluh se dá "půjčit si" rychlost teď výměnou za dražší a pomalejší úpravy později - problém nastává, když firma nesplácí a dluh dál roste.
U vygenerovaných nebo narychlo napsaných aplikací se technický dluh projevuje typicky takto: nikdo v týmu přesně neví, jak části systému fungují; malá změna (nová sazba DPH, nové pole) vyžaduje neúměrně dlouhý zásah; a při odchodu jediného člověka, který kódu rozuměl, systém fakticky přestává být udržovatelný.
Nocode platformy technický dluh nemažou úplně, ale mění jeho povahu - logika zůstává čitelná ve stavebních blocích (databáze, automatizace, pohledy), takže ji dokáže převzít i jiný člověk v týmu, ne jen ten, kdo psal původní kód.
Související: AI vám aplikaci napíše. Kdo ji ale bude za rok opravovat?, Automatizace bez černé skříňky.